ŠBU Plzeň vydává každý měsíc reportáž o významné osobnosti z řad trenérů, nebo členů, kteří se podílí na celkovém rozvoji Plzeňské školy.

Mgr. Petr Vlach

To, že dnes píšu svůj “příběh jak jsem se dostal k ŠBU Plzeň” je výsledkem náhody, která stála na počátku výběru klubu, ve kterém jsem se rozhodl věnovat bojovému sportu. Než jsem začal navštěvovat Školu bojových umění Plzeň, z.s. (ŠBU), zahrál jsem si občas squash nebo si zaběhal, ale do svých 50. narozenin jsem sport moc nevyhledával. Spíše jsem se sám před sebou vymlouval, že nemám čas na to, abych se více věnoval sportu.

To se ale změnilo na podzim roku 2021. Když se blížily mé 51. narozeniny, usoudil jsem, že místo výmluv na nedostatek času bych se měl začít nějakému sportu věnovat, abych si zvýšil fyzickou kondici a zastavil přibývání na váze. Rozhodoval jsem se, jaký sport si zvolit. Říkal jsem si, že když už mám začít pravidelně sportovat, tak bych si měl vybrat sport, který bude mít i praktické využití, sport při kterém se naučím bránit se, pokud bych se někdy dostal do situace, ve které bych to potřeboval. Sebeobrana pro mě nebyla úplně neznámou oblastí. Ve své předchozí profesi ve státní správě jsem absolvoval určité základy sebeobrany, ale v té době jsem se snažil takovému cvičení spíše vyhýbat, protože šlo o činnost, která narušovala komfort práce z pohodlné kanceláře. Ani ve snu by mě nenapadlo, že za 25 let “si budu platit za to, že se mnou bude někdo házet na tatami.”

Mezi sportovními kluby, které nabízely sportovní vyžití v bojových sportech, byla i ŠBU. O existenci Allkampf-jitsu jsem neměl tušení. O výběru ŠBU a jím vyučovaného sebeobranného stylu Allkamp-jitsu rozhodla maličkost – 18.00 hodina  Většina klubů, které nabízely tréninky sebeobrany, měla tréninky od pozdějších večerních hodin, což mně nevyhovovalo. Jediná ŠBU měla začátky tréninků pro dospělé od 18:00 hodin. Tento detail, čas začátku tréninku, byl na počátku mé “cesty v Allkampf-jitsu”. Když jsem 11. října 2021 odesílal e-mail hlavnímu trenérovi a hlavní osobnosti ŠBU Petru Gabrielovi, ve kterém jsem se jej ptal, jestli jsou tréninky v ŠBU vhodné i pro moji věkovou kategorii, netušil jsem, jak tento e-mail ovlivní můj vztah ke sportu.

Na trénincích mně chvíli trvalo, než jsem si zvykl, že trénuji ve společnosti mladých lidí, kteří by svým věkem, -nácti let, mohli být mými potomky. Mezi účastníky tréninků bylo vždy i několik lidí, kteří se blížili mé věkové kategorii, takže brzy mé rozpaky zmizely a na společnost mládí jsem si zvykl. Nejprve jsem tréninky bral jen jako kondiční cvičení s “přidanou hodnotou sebeobrany”. Na radu Petra Gabriela jsem začal chodit na tréninky častěji a pravidelně, a zvrat v mém “sportovním životě” nastal na jaře 2022, když mně Petr Gabriel navrhl, ať zkusím složit zkoušku na 9. kyu a mně se to podařilo. Stal jsem se tehdy hrdým nositelem žlutého pásku. To mě namotivovalo k tomu, že jsem se začal o Allkapmf-jitstu, a nejenom o něj, intenzivně zajímat. Začal jsem navštěvovat semináře, na kterých se scházejí nadšenci z celé republiky. Jezdím na letní soustředění, která jsou nejenom týdnem intenzivního tréninku, ale i týdnem setkání s partou skvělých lidí, které spojuje nadšení pro Allkampf-jitsu. To se projevilo i tím, že jsem začal stoupat po žebříčku technických stupňů, až do současného 5. kyu.

Sportování v ŠBU mě chytilo natolik, že jsem se začal účastnit všech aktivit klubu. Vedle Allkampf-jitsu i kruhových tréninků, ranní tabaty, fightů, nově jógy a Iaidó. Jednu dobu jsem trénoval dvoufázově – ráno jsem hodinu cvičil tabatu, tím jsem si krásně nastartoval den, a navečer jsem šel na trénink Allkampf-jitsu. V mých aktivitách mě trochu přibrzdil úraz, pro který jsem se musel dočasně vzdát některých sportovních aktivit, ale plánuji, že se v brzké době vrátím k disciplínám, které jsem musel dočasně omezit.

Na Allfkampf-jitsu je krásné to, že jde o kombinaci sportu a bojového umění, kterému se můžete věnovat v jakémkoliv věku, a s cvičením může začít i člověk, který s bojovými sporty nemá žádné zkušenosti. To je jedna stránka tréninků v ŠBU a Allkampf-jitsu jako takového. Druhou stránkou tohoto sportu je, že se stanete součástí party úžasných lidí, sportovních nadšenců, se kterými člověk rád tráví čas. Atmosféra v klubu mě tak vtáhla, že jsem nechtěl být jen konzumentem aktivit, které ŠBU pořádá, ale chtěl jsem se zapojit do činnosti klubu a být mu prospěšný. Necítil jsem se na to, stát se pomocným trenérem, tak jsem začal pro ŠBU řešit její právní záležitosti.

A jaké jsou mé sportovní plány do budoucna? Chci se věnovat Allkampf-jitsu do té doby, dokud mně to umožní zdraví, a vystoupat na žebříčku technických stupňů k hnědé, třeba i k hnědo-černé či dokonce černé barvě  Možná jsou to plány trochu neskromné, ale věřím, že za pomoci skvělých trenérů, kteří nás v ŠBU vedou, ostatních členů našeho klubu, a samozřejmě za asistence mého “kamaráda v boji” Standy Nováka, se mně podaří mé plány splnit.