admin

ŠBU Plzeň vydává každý měsíc reportáž o významné osobnosti z řad trenérů, nebo členů, kteří se podíleli na celkovém rozvoji Plzeňské školy.
Kde jinde začít, než na úplném začátku.
První osobnost, která se představí, je hlavní trenér Plzeňské školy Petr Gabriel.

Narodil jsem se v roce 1984 a moje první sportovní kariéra začala ve 4 letech, kdy jsem začal závodně plavat a trvala do mých 9ti let. Vždy mě to ale táhlo k nějakému bojovému umění. V roce 1994 byl v Chomutově první nábor nového moderního všestranného stylu Allkampf-jitsu. V tu dobu bylo pouze karate, judu nebo aikido a najednou tu byla novinka vše v jednom. Šli jsme tedy s mým taťkou k zápisu, ale přišlo velké zklamání. Přihlásilo se během prvního měsíce přes 100 dětí a nám bylo řečeno, že už jsou všechny skupiny plné. Naštěstí jsem byl vytrvalý a zkoušeli jsme to další měsíc, než někdo odpadl a já byl přijat.
Za pár let jsem se stal i pomocným trenérem a jak čas plynul trénoval jsem skupinu dětí jako hlavní trenér.
K dalšímu rozvoji jsem ještě začal chodit na Karate. Navštěvoval jsem tréninky 2x týdně. Po tréninku AKJ jsem jel v kimonu hned na další trénink, takže jsem měl 3h tréninku 2x týdně. Moc rád bych tímto poděkoval za můj rozvoj Standovi Šlencovi.
V roce 2001 jsem šel do Německa na 1. Dan k zakladateli mistrovi Jakobu Beckovi 10. Dan AKJ a stal jsem se nejmladším držitelem černého pásu v ČR. V roce 2004 jsem šel na 2.Dan. Byla to moje vysněná meta, protože když jsem začínal v roce 1994, tak můj trenér a současně prezident ČR Allkampf-jitsu Martin Matouš měl právě 2. Dan! Myslel jsem si, že je to moje delší zastávka, že není kam spěchat. Cítil jsem na sobě, že se musím více vzdělávat ve fightových disciplínách jak v postoji, tak i na zemi. Začal jsem více závodit. Pak přišel další velký zlom, kdy jsem se dostal na Západočeskou univerzitu. Uvědomil jsem si, že se vše změní. Přestanu se vzdělávat každý týden u svého trenéra M. Matouše a budu v jiném městě a v jiné škole pod jiným učitelem. Myslel jsem si, že můj vývoj se zastaví. Po přestěhování na kolej jsem měl s sebou věci na cvičení a celý nedočkavý volám vedoucímu Plzeňské školy Emilovi Maškovskému (1. Dan), které dny a časy mají tréninky. Odpověď mě zcela zasáhla. Odpověděl mi, že se Plzeňská škola rozpadla a že už necvičí. Ihned jsem volal Martinovi co mám dělat. Odpověď si pamatuji, jak kdyby to bylo včera. Založ si svoji školu!! Jáá ?? vždyť nebudu stíhat vůbec se školou a jsem v novém městě nikoho neznám. Spojil jsem se tedy s lidmi co jsme se stýkali na celorepublikových seminářích a závodech a vysvětlil situaci. Naštěstí byli nadšeni, že chtějí pokračovat ve cvičení a že přijdou na první trénink. Byla to pětice Iva Malatová, Emil Maškovský, Josef Kudrna, Pavel Macháček a Helena Kelymanová. Po měsíci se přidali další z řad nových kamarádů na Západočeské univerzitě a koncem roku bylo 11 cvičenců.
Následující rok jsem založil UNIVERZITNÍ SPORTVONÍ KLUB na ZČU s Romanem Klímou, ke kterému jsem chodil v rámci kroužku na karate a on zároveň ke mě na AKJ.
Další rok Ivča Malatová navrhla, abychom začali také s dětmi, protože byla ředitelkou MŠ v Chotíkově. A tak se v roce 2008 nabraly první děti a Plzeňská škola založena jako USK čítala kolem 50 členů. Další zlomový bod byl, když jsem myslel, že studium musím ukončit ve 3 tím ročníku z důvodu nakupených zkoušek, které jsem musel dát v jednom týdnu. Pravdou bylo, že jsem byl více v tělocvičně a v posilovně než ve škole 
Proběhlo letní soustředění, které mělo smutnou atmosféru, kdy jsem se s mými svěřenci loučil. Nečekal jsem, že bych všechny zkoušky zvládl, ale slíbil jsem všem, že budu alespoň bojovat a půjdu na každou z nich!
Dodnes to vnímám jako velkou osudovou záležitost, protože jsem všechny zkoušky zvládl a mohl pokračovat v Plzni. Na konci 3. ročníku jsem se rozhodoval, zda se více věnovat studiu a dokončit bakaláře, nebo si prodloužit o rok studia a zůstat tím pádem o rok déle v Plzni. Zvolil jsem si druhou variantu. Měl jsem více času na tréninky, pořádal jsem i 12. Mistrovství české republiky, kde jsme se umístili na 2. místě.

Po úspěšném bakalářském zakončení a rozrůstajícím se oddílem, již nebyla jiná možnost, než v Plzni zůstat. Nedokázal bych všechny opustit!
USK Plzeň se dostávala čím dál více do podvědomí ostatních Plzeňských škol a trenérů. Podíleli jsme se na seminářích 4 bojových umění, kde jsem prezentoval AKJ. Spřátelil jsem se s mnoha kamarády, jako je Antonín Knížek, který dělal Aikido, Tomáš Buriánek – Judo, Karel Průcha – Karate a jiní, kteří učili na Střední policejní škole.
Dostal jsem nabídku hned po ukončení studia 2009, abych nastoupit jako učitel střední policejní školy SOŠOOM. Doporučení jsem měl od všech Plzeňských legend, kteří již na škole učili profesní sebeobranu.
Bral jsem to jako další rozvoj k mému stylu, který jsem se od mala učil. Zjistil jsem najednou, že se dá člověk jednodušeji zpacifikovat pomocí donucovacích prostředků, jako je pistole, teleskop, slzný sprej a další. Propojil jsem systém, který se na SOŠ učil s AKJ.
V roce 2010 jsem úspěšně složil zkoušku na 3. Dan v Německu.
V tu dobu jsem odešel ze ZČU a měl tělocvičnu na střední škole, kde jsem pracoval. Přejmenovali jsme se na Škola bojových umění Plzeň.
V roce 2017 jsem dělal zkoušku na 4. Dan.
Velký další ZLOM se stal v roce 2023, kdy jsem musel odejít ze střední školy a rozhodnout se co dál. Přišel jsem tím pádem i o tělocvičnu a zaměstnání. Šel jsem do velkého risku a řekl jsem si, že to nemohu všem lidem udělat, abych jim oznámil, že cvičení na nějakou dobu nebude a nebo, že se ŠBU Plzeň zavírá. Našel jsem si prostor, který jsem s mnoha kamarády a členy ŠBU PLZEŇ zrekonstruoval za 14 dní a opět se začalo cvičit.
Letos oslavíme 2 rok fungování v našich nových prostorách a chtěl bych zrekapitulovat poslední rok, kdy se nám podařilo udělat nové nábory dětí a dospělých a stát se
2. nejpočetnější školou AKJ v ČR. Účastnili jsme se mnoha závodů a nejcennějším umístěním bylo 1. místo mezi všemi školami na 27. MČR v Písku a prvenství jsme obhájili i na posledních závodech v tomto roce na Národním poháru v Mostě. Nyní čítá ŠBU PLZEŇ kolem 150 členů.
Dalším velký oceněním bylo, že mne můj trenér a prezident Martin Matouš 7. Dan navrhl a valná hromada z členů vedoucí škol, mne zvolili do pozice Viceprezidenta ČR, což považuji za velkou čest!

ŠBU Plzeň, se hlavně zaměřuje na rozvoj dětí a mládeže již od 2 let formou pohybové přípravky s návazností na sebeobranu dětí až po dospělé, dále se zaměřujeme na sebeobranné kurzy (sebeobrana pro ženy, slzotvorný prostředek, teleskop, obrana proti střelné zbrani nebo noži), pořádáme kurzy pro ZŠ,SŠ a VŠ a také Teambuildingy pro firmy, osobní tréninky sebeobrany nebo kondičního cvičení v posilovně aj.
Rád bych poděkoval všem trenérům, rodičům a příznivcům ŠBU PLZEŇ za podporu a důvěru.

V letošním roce bych rád prozradil velkou událost, která se nebude opakovat! ŠBU PLZEŇ oslaví v říjnu 2024 DVACETITETÉ VÝROČÍ od mého založení.
Moc rád bych i tímto článkem pozval všechny příznivce ŠBU PLZEŇ, na oslavu narozenin klubu. Zván je opravdu každý, kdo školou prošel, nebo je aktivním členem.

V dalším měsíci bude článek o jedné super rodince, bez které bych si nedokázal představit fungování celé školy. Velmi si jich vážím a děkuji za pomoc!

Hlavní trenér ŠBU Plzeň Petr Gabriel – OSS!